časopis Contact #16 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Dobré nápady potřebují čas, aby mohly dozrát

časopis Contact #16

greutmann bolzern je designérské duo ověnčené různými cenami, které se našlo před 28 lety při studiu a které kráčí od té doby společnou cestou jak profesně, tak i v soukromí. Pro společnost Wiesner-Hager tito sympatičtí Švýcaři doposud navrhli čtyři nábytkové programy, mezi nimi veron a n_table. Navštívili jsme je v jejich studiu na Akademii výtvarných umění v Mnichově a hovořili jsme na téma kancelář, mluvili jsme i o jejich učitelském povolání a doposud nesplněných designérských snech.

Ve své práci se zaměřujete na svět kanceláře. Jak sami prožíváte toto téma?

Carmen: Ještě jsem nestihla vytvořit pro nás perfektní kancelář. Pracujeme vždycky v provizoriu – ale to je dobře, nechává to prostor pro nové nápady.

Urs: V Curychu máme velký loft, ve kterém si nábytek aranžujeme tak, jak ho právě potřebujeme. Je to naše experimentální laboratoř. Tam můžeme také všechno odsunout na stranu, abychom postavili velký prototyp.

 

Kladete tedy důraz na flexibilitu?

Urs: Ano, a to mi právě také často vadí na jiných kancelářích, tahle strnulost... právě současná technika přeci umožňuje „non-territorial working“!

 

Může být dobrý design motivačním faktorem pro zaměstnance?

Urs: V současnosti ano, možná ne jednotlivý kus, ale vhodný celkový koncept určitě ano. Dobrý design je formou vyjádření úcty vůči zaměstnancům. A právě v současné „válce o talenty“ záleží na celém souboru, ve kterém svoji roli hraje i architektura interiéru.

Carmen: Důležité je, aby byla všechna pracovní místa rovnocenná. Design musí vyzařovat kvalitu a ergonomii, musí být solidní. Jinak jej člověk používá jen nerad.

 

K tématu motivace: Od roku 2003 vyučujete na Akademii výtvarných umění v Mnichově,v místě našeho dnešního interview. Co Vás přitahuje na výuce?

Urs: Setkáváme se tu s houfem mladých, kreativních lidí a můžeme je provázet jejich vývojem. Pomáhat jim zrealizovat dobré nápady. Člověk předává spoustu osobního a získává tak zpět mnohem více.

Carmen: Náhle musíte vysvětlit, proč se něco dělá a co kdy funguje nebo také nefunguje. Výuka člověku dává zcela nový pohled na vlastní práci.

Vy sami jste studovali v 80. letech. Když porovnáte tehdejší dobu se současností – co se změnilo?

Carmen: Tenkrát jsme neměli žádné počítače a internet. Chodili jsme ještě do knihovny, kreslili do skicáku a měli více času na rozvíjení nápadů. Změnilo se mnohé.

Urs: Tehdy se také ještě všechno tak rychle neměnilo. Dnes je mnohé povrchnější. Zákazníci jsou netrpělivější a díky globalizaci se také zvýšil konkurenční boj. Vidím zde také už určitý chybný vývoj, na úkor kreativity a kvality.

 

Realizovali jste už několik projektů pro letiště Curych a švýcarské aerolinie. Nějaká zvláštní výzva?

Carmen: Naprosto, to už je opravdu jiná liga, když člověk smí vytvořit odbavovací prostory a celé letištní čekací haly. Kombinace interiérové architektury a produktového designu, od jednotlivých kusů nábytku, až po uspořádání haly. A to všechno za ztížených podmínek, jako jsou zadání požární ochrany, omezení přístupů nebo také skutečnost, že pracujete pro dva objednatele – letiště samotné a pro aerolinie jako podnájemníka.

 

Pracujete v současnosti ještě společně?

Urs: Ano, právě jsme vyhráli jedno výběrovém řízení ohledně vytvoření nového palubního nádobí a příborů pro business class. Prototypy jsou hotové, teď s tím budou dva roky dělat zkušební lety. Zní to směšně, ale je to tak. Prostor je omezený, všechno musí jít rychle a být praktické – ale přesto by to mělo dobře vypadat.

 

Co jste chtěli odjakživa navrhnout?

Urs: [Směje se.] Letadlo k tomu nádobí.

Carmen: [Směje se také.] To jsem si myslela, že to řekneš. Ano, také mi ještě chybí velký celek, nějaký komplet. Něco takového jako hotel, od A do Z. Nebo právě nějaké letadlo.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.