časopis Contact #16 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

„Přihlášení se ke komunikaci“

časopis Contact #16

Inspirováni článkem o velkoprostorových kancelářích, který je otištěný na předchozích stránkách, se Markus Wiesner, jednatel společnosti Wiesner-Hager, a Bernhard Kern, ředitel Roomware Consulting GmbH, sešli v Linci u diskusního stolu, aby toto téma prodiskutovali. Otázky kladl Wojciech Czaja.

Pane Wiesnere, jak si můžeme představit pracoviště ředitele firmy na výrobu kancelářského nábytku?

Wiesner: Jako jednatel společnosti mám to privilegium, že sedím ve vlastní kanceláři. Ale nemám žádnou z těch klasických, reprezentativních šéfovských kanceláří. Místo toho je moje kancelář rozčleněná do tří oblastí: k dispozici je úplně normální pracoviště, kde pracuji především s laptopem. Dále existuje společenská část, která se využívá zejména k menším poradám. A pak je tu ještě regenerační část, kde stojí nízký gauč, na který se občas na čtvrthodinku natáhnu. To se ale bohužel nestává příliš často.

 

Sádrokartonová stěna? Žaluzie? Sklo?

Wiesner: Moje kancelář je stejně prosklená jako kanceláře ostatních zaměstnanců. Neexistuje žádná hierarchie. Transparentnost se táhne až po vedení společnosti.

 

A Vy, pane Kerne, jak pracujete Vy?

Kern: Já sedím v bezprostřední blízkosti svých spolupracovníků a mám kancelář o 14 metrech čtverečních. Musím ovšem předeslat, že jsem hodně na cestách. 40 až 50 procent své pracovní doby procestuji. Svou kancelář využívám především k organizačním záležitostem, k telefonování, na krátké porady a tak dále. Na koncentrovanou práci se raději stáhnu do ústraní. Na to je moje kancelář příliš hektická. Nepřetržitě tu zvoní telefon.

 

Tak je tomu přece ale i ve velkoprostorové kanceláři!

Kern: Ve velkoprostorové kanceláři je člověk rozhodně méně sám než v samostatné kanceláři nebo v malé skupinové kanceláři. Člověk je konfrontován s určitou otevřeností a transparentností. To je pravda. Je to věc zvyku. Ale velkoprostorové kanceláře mají oproti těm tichým komůrkám, do kterých se člověk stáhne a pokud možno za sebou ještě zavře dveře, jednu rozhodující výhodu: jako zaměstnanec mám šanci se přímo a bezprostředně podílet na dění v podniku. Takto viděno, jsou velkoprostorové kanceláře přihlášením se ke komunikaci a tedy i k modernosti a vitalitě podniku.

 

Přesto mnozí pracovníci nejsou obzvlášť šťastní ze situace ve velkoprostorových kancelářích.

Wiesner: Není to jenom klišé, ale klišé je to také. Nadávat na velkoprostorové kanceláře je dnes en vogue. Z mých zkušeností mohu říci, že celosvětově existuje zajímavý fenomén: zpravidla jsou pracovníci většinou nespokojení s novými prostorovými řešeními. K novému se člověk staví tendenčně kriticky. Chce to čas, než si člověk zvykne na novou situaci.

 

Na co se musí při plánování velkoprostorové kanceláře dávat zvláštní pozor?

Wiesner: Hala o velikosti 700 metrů čtverečních jen s psacími stoly a skříněmi, jak to známe částečně také z USA, nebude to pravé. Musí se vytvořit struktury. A sice struktury pro různé prostorové situace, pro různé charaktery a také pro různé nálady a denní kondice. Přitom nesmí chybět určitá soukromá sféra. A k tomu jsou zapotřebí optická, akustická, klimatická a atmosférická opatření.

 

A jak tato opatření konkrétně vypadají?

Wiesner: De facto nejsou stanovené žádné meze v uspořádání. Jde o různorodost. Může to být nábytek, mohou to být dělicí příčky, mohou to být květiny, mohou to být určité bezděčné cestičky. To se nedá sjednotit.

Kern: Další možností je vytvoření takzvané středové zóny.

 

Středové zóny?

Kern: Středová zóna je souhrnný výraz. Mohou to být servisní oblasti, ostrůvky s tiskárnami, stoly určené k jednáním nebo prostě jen jinak vytvořené komunikační zóny. Tyto středové zóny jsou ve velkoprostorové kanceláři extrémně důležité. A to jak ve smyslu strukturování standardních pracovišť, tak i jako příspěvek k určité heterogenitě v kanceláři. Čím více různých zón a rukopisů, tím lépe.

 

Existují vůbec mezinárodní rozdíly v kvalitě uspořádání pracovišť?

Wiesner: A jaké! Před časem jsem byl v Asii a prohlédl jsem si velkoprostorovou kancelář jedné poradenské společnosti. Byl jsem šokován! Bylo to jako v chovu nosnic! Bylo to seřazení stovek psacích stolů za sebou. Jinak nic. Ale nehledě na takové radikální příklady bych řekl: obecně jsou nároky, co se týče uspořádání kanceláře, ve střední Evropě výrazně vyšší než třeba v Asii nebo v angloamerickém prostoru, tedy především ve Velké Britanii a v USA.

Typicky americká velkoprostorová kancelář, kde se člověk postaví a pak přehlédne 200 pracovišť, taková v Rakousku není?

Wiesner: Řekl bych, že je to rarita. To určitě není měřítkem všeho.

 

Na základě Vašich zkušeností: S kolika metry čtverečními kancelářské plochy na jednoho pracovníka se musí v současnosti počítat?

Kern: Nerad uvádím čísla, ale zhruba bych řekl: 25 až 30 metrů čtverečních hrubé podlahové plochy, případně 15 až 20 metrů čtverečních užitné plochy na pracovníka jsou dobrým záchytným bodem. Ale je to skutečně jen hrubé číslo. V konkrétním případě závisí optimální velikost kanceláře vždy na podnikové struktuře a na architektonických podmínkách.

 

Německý podnikový poradce Jan Teunen se u velkoprostorové kanceláře vyslovuje pro takzvané dekompresní prostory. Co si o tom myslíte?

Wiesner: Dekomprese? U tohoto výrazu se mi do mysli vkrádá něco negativního. Zní mi to takto: tak, vytvořil jsem prostorové poměry, které jsou ale tak špatné, že k tomu potom musím jako protiváhu naplánovat ještě prostory pro dekompresi. Takto bych jen velice nerad viděl příčinný vztah.

 

Ale není to tak, že tlak na zaměstnance neustále stoupá? Vyšší výkon, vyšší kvalita, zato ale méně času, méně peněz, méně personálu. To nevyhnutelně vede k přetlaku. Potud má snad výraz dekompresní prostor docela své oprávnění.

Wiesner: To je věc pohledu. Já nejsem přítelem velké, nudné velkoprostorové kanceláře, do které potom postavím pár boxů a buněk k dekompresi. Kdo by tam chtěl dobrovolně sedět? Kvalita uspořádání musí prostupovat všemi oblastmi. Proto místo termínu dekompresní prostor používám mnohem raději výraz středová zóna, a sem patří například také jednací místnost, která potom vypadá jako tmavá, útulná knihovna s lenoškami. Tak má vypadat kancelář. Potom tento přetlak, o kterém mluvíte, v prvé řadě vůbec ani nevzniká.

 

Jde tedy o pohodlí a útulnost? O určitý charakter obývacího pokoje?

Wiesner: Ano, trend jde velice výrazně směrem ke kanceláři-obývacímu pokoji. Vloni jsem byl na veletrhu Orgatec v Kolíně nad Rýnem, a tady bylo nápadné, že někdy už vůbec není možné rozlišit mezi obývacím pokojem a kanceláří.

 

Je to dobře?

Wiesner: Pokud se jedná výhradně a jenom o charakter místa, pak si dokážu docela dobře vybavit crossover uspořádání obývacího pokoje a kanceláře. Ovšem považuji za nebezpečné tyto dvě oblasti spolu příliš směšovat. Musí být zachováno určité oddělení, určitý odstup. Ne nadarmo existuje výraz life-work-balance. Já to považuji za velmi důležité.

 

Závěrečná otázka: Jak bude vypadat Vaše kancelář budoucnosti?

Wiesner: Kancelář musí být místo, kde se cítím dobře. Místo, které mi trochu připomíná bydlení. Místo, které podporuje komunikaci a kreativitu ve skupině. Především se ale kancelář z pohledu zaměstnavatele musí stát místem, které je nutné velmi přesně a detailně naplánovat. Architektura a uspořádání kanceláře sice nejsou vše, ale jsou to důležité faktory, které mohou ovlivnit a tedy i zlepšit spokojenost zaměstnanců, klima kanceláře a identifikaci s podnikem. Nic víc a nic míň.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.