časopis Contact #18 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Rozhodujících 13 sekund

časopis Contact #18

Průmyslový designér Andreas Krob ze studia B4K za svou kariéru navrhnul výrobky pro mnoho největších značek v oblasti kancelářského nábytku. Jedno z jeho otočných křesel si dokonce zahrálo v posledním filmu s Jamesem Bondem. Designér původem ze severního Německa dnes působí ve Švýcarsku. K tomuto rozhovoru jsme ho nakrátko vyrušili od práce na novém designu Wiesner-Hageru.

Říká se, že „kovářova kobyla chodí bosa.“ Platí to i v případě designérů? Jak vypadá vaše kancelář, váš stůl a židle?

Krob: [směje se] Ano, na tom je trocha pravdy. V našem životě se setkáváme akorát se samými prototypy. Na jednou stranu je musíme testovat, na druhou stranu nám slouží jako zdroj inspirace. Nábytek, který si kupujeme, nám moc dlouho nevydrží, protože ho vždycky rozmontujeme, abychom zjistili, co se za ním skrývá.

 

Nový projekt, nová výzva. Jak k němu přistupujete?

Krob: Většinou jsem u toho od prvních hrubých náčrtů a z překližky sestavuji prototyp v měřítku 1:1. Nákresy si dělám jen zřídka.

 

Vážně? Copak se dnes už většina práce designéra neodehrává před obrazovkou počítače?

Krob: Nákresy mají poločas rozpadu dlouhý 13 vteřin. Pokud to porovnáte s asi dvěma týdny práce, kterou nad nimi strávíte, nedává to smysl.

 

Proč právě 13 vteřin?

Krob: Pokud se zákazník podívá na nákresy a řekne: „Tohle se mi nelíbí!“, tak musím začít znovu od začátku.  Pokud řekne: „Jo, to se mi líbí!“, stejně bude potom chtít vidět model. V jednom i druhém případě je to 13 vteřin oproti dvěma týdnům práce. Já proto raději okamžitě začínám tvořit prototyp, který si zákazník může prohlédnout a osahat ze všech stran.

 

Jak získáváte zakázky?

Krob: Baví mě vymýšlet si produkty sám, a potom je představovat potenciálním zákazníkům. Takhle to bylo také v případě Wiesner-Hager, kterým jsem ukázal své křeslo. Tam to akorát dopadlo trochu jinak, protože mi na mou nabídku řekli: „My to křeslo nechceme, ale nemohl byste pro nás navrhnout stůl?“ A tak se z křesla stal stůl.

 

Vaše práce je silně spojena s navrhováním kancelářských prostor. Čím to?

Krob: Když jsem začínal, poradil mi Giancarlo Piretti, abych se soustředil na kancelářský nábytek, protože za něj dostanu nejvíc peněz – ale to byla spíš taková dobře míněná rada stranou.

 

Tak jak to tedy bylo?

Krob: Jednak mě přitahuje funkčnost daného kusu nábytku. Nemůžu třeba předělat samý koncept sezení –  lidské proporce se zas tak rychle změnit nedají. Změnit lze ale způsob, jak lidé sedí. Kancelářská židle se například z kusu nábytku určeného prostě k sezení přeměnila v interaktivní, komunikativní místo. Řešit širokou škálu možností, které jsou s tím spojené, je pro mě velmi zajímavé. Další motiv je ten, že branže kolem kancelářského vybavení je velmi profesionální a pokud se něco dělá, existuje k tomu vážný důvod. Takový přístup vyhovuje mému temperamentu, mému pracovnímu stylu.

Tvrdíte tedy, že design je pro vás sakra vážná záležitost?

Krob: Platí to tak u 70 procent mé práce, ano. Zbývajících 30 procent si nechávám na projekty pro radost a inspiraci. Právě takto vznikl třeba kožený organizér nebo skimboard, který se začíná postupně prosazovat i obchodně.

 

Skimboard?

Krob: Ano, vymyslel jsem ho pro mé dva syny. Jde o oválný tenký disk, na kterém jezdíte po mělčině na pláži a děláte na něm různé triky a „pohyby“. Předchozí typy prkna nebyly moc pevné. Umělou hmotu podrápaly kamínky a skořápky živočichů, do dřevěné kostry se dostala voda a prkno zničila. V průběhu jednoho projektu jsem narazil na extrémně odolný materiál, u kterého něco takového nehrozí. Docela to zaujalo. Začali jsme tedy vyrábět prkna  pod označením „skimbowl“ a prostřednictvím internetu, a hlavně Facebooku, je prodávat.

 

To je pro specialistu na nábytek docela neobvyklý byznys!

Krob: [směje se] To tedy ano. Sám jsem si na to musel zvykat. Uprostřed noci mi najednou začaly pípat zprávy od lidí, kteří žijí bůhvíkde, a oni mi popisují, jaký trik se na kterém typu našeho prkna dělá nejlépe.

 

Jak jste se vlastně vy a vaše žena, kteří pocházíte se severu Německa, ocitli ve Švýcarsku?

Krob: Z profesních důvodů. Chtěli jsme si postavit vlastní byznys, a tak jsme se podívali do mapy a přemýšleli, kde by asi tak mohla být nejvyšší hustota našich případných klientů. Vyšlo nám z toho Švýcarsko.

 

Spousta lidí ze severu Německa by mohla o svých zkušenostech z této alpské republiky napsat celou knihu – jak je to s vámi? Anebo to zní exotičtěji, než jak to je ve skutečnosti?

Krob: Přestěhovat se pro nás nebylo zase tak těžké. Říká se, že Švýcaři jsou v lecčems rezervovaní – a přesně takhle to máme i my Němci ze severu. V tomto ohledu jsme se k ostatním chovali s velkým respektem a lidé nás přijali skvěle. Naše děti byly tehdy malé a dneska dokonce mluví švýcarskou němčinou.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.