časopis Contact #19 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

What’s on your desk, Andrea Maria Dusl?

časopis Contact #19

Dusl se zabývá uměním, píše a maluje, většinou pro noviny, jako jsou Standard, Salzburger Nachrichten a Falter, kde pravidelně vychází její sloupek „Zeptejte se Andrey“. Z kanceláří má hrůzu, obzvláště pokud jsou plné bílého, šedého a černého kancelářského nábytku. „To mě přepadne panika. Hrozně se tam začnu bát!“

„V podstatě nepoužívám žádný nábytek. Všechno, co mám, si dávám do přenosných schránek a malých průhledných krabic, které mi stojí na stole,“ říká Andrea Maria Dusl. Filmová režisérka, spisovatelka a výtvarnice vyznává přístup, kdy vše potřebné k životu a k práci je redukováno na až abstraktní míru. „Dříve jsem se snažila žít podle šablonovitých konceptů toho, jak má reprezentativní prostor vypadat, ale když jsem zjistila, že taková okázalost jen maskuje prázdnotu, nechala jsem toho. Takový přístup mi prostě nevyhovuje.“

 

Její současné pracoviště najdeme v jejím bytě ve starém domě z období biedermeieru ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt. Tady totiž vyrůstala. Její otec, který byl architektem, tady měl několik desítek let svoji kancelář. Proto tento dům přetéká vzpomínkami. Od stolu má výhled na zelený vnitroblok. I ten je plný vzpomínek – kousek venkova uprostřed města. „Až na to, že tenhle kousek venkova ve městě je mnohem klidnější, než jak by tomu bylo na venkově, což mi připadá v pořádku.“

 

Dusl se zabývá uměním, píše a maluje, většinou pro noviny, jako jsou Standard, Salzburger Nachrichten a Falter, kde pravidelně vychází její sloupek „Zeptejte se Andrey“. Z kanceláří má hrůzu, obzvláště pokud jsou plné bílého, šedého a černého kancelářského nábytku. „To mě přepadne panika. Hrozně se tam začnu bát!“

 

Její kancelář snů? „Byla by velká asi jako hangár pro letadla, tak asi deset tisíc čtverečních metrů. Nebyly by tam žádné zdi a mohla bych si postavit postel, kamkoliv bych chtěla. Stejně jako pracovní stůl. Zbytek by zůstal prázdný. A kolem by panovalo jaro, teplé a nekonečné jaro.“

 

 

  • 1. Důležitý je ubrus. Bílou barvu považuji za velmi náročnou, pokud má být jinde než na stěnách. Z kanceláří mám hrůzu. Přepadává mě z nich panika. Můj stůl by měl připomínat stůl v hospodě. Měl by to být hospodský stůl. Čím méně to vypadá jako stůl v kanceláři, tím lépe.
  • 2. Pracovní židle je pro ni úplně stejně důležitá. Tato kožená židle je z dánského palisandru. Cokoliv, hlavně ne kancelářská otočná židle.
  • 3. Pracuji na Mac Book Pro. Je to můj nejdůležitější pracovní nástroj. Pokud by tento počítač přestal fungovat, mám k dispozici dva náhradní, oba zcela funkční a plně nabité. Mohu tedy pokračovat v práci za jakýchkoli okolností, nemusím se bát místních výpadků proudu nebo jiných nenadálých komplikací.
  • 4. Lampa je designový kousek ze třicátých let minulého století. Černý plstěný závěs je naprosto praktická záležitost. Chrání totiž před oslněním. Když odpočívám na futonu, nesvítí mi lampa do očí.
  • 5. Co se týče pořádku na psacím stole, bývám v tomhle ohledu skoro neurotická. Vše musí být srovnané. Všechno musí vypadat, jako bych se toho doteď ani nedotkla. Jedině tak se dokážu soustředit na práci, kterou mám za úkol.
  • 6. Píšu, skicuji a dělám si poznámky rukou. Používám tvrdé tužky. Mám takovou zkušenost, že čím více mám kolem sebe ostře ořezaných tužek, tím větší je pravděpodobnost, že popadnu jednu z nich. Proto jich mám tady tolik. Celkem mám k dispozici 113 dobře ořezaných tužek.
  • 7. Toto je moje rezervní zásoba černých a červených zápisníků Moleskine a barevných Post-in papírků. Chci mít jistotu, že mám na co psát, i kdyby mi došel papír na poznámky.
  • 8. Sbírám sítotisky z oblasti rockové hudby. Mám ráda jejich pestré barvy a opt-artové motivy. Je to industriální umění, které mě inspiruje. Ten žlutý tisk je z Los Angeles, ten růžový je z Paříže od New York Dolls.
  • 9. Barometr ukazuje už spoustu let 55 procent relativní vlhkosti. Určitě je rozbitý. Vlastně ani nevím, proč mi tady pořád visí. Nejspíš mám pocit, že ještě funguje.
  • 10. Psí víno, břečťan a víno. Miluju ten výhled. Snoubí se v něm to nejlepší ze dvou světů. Je zelený, ale ne až příliš zelený. Miluju tohle místo mezi okny. Připadám si tady tak trochu jako strojvedoucí v lokomotivě, dívám se do krajiny z levé a pravé strany parního kotle.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.