časopis Contact #20 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Hlad po designu

časopis Contact #20

Slovák žijící v České republice, který dosáhl nejvyššího vrcholu průmyslového designu – první práce Borise Klimka pro Wiesner-Hager je program pro centrální zóny s názvem element. Boris Klimek pozval magazín contact do svého ateliéru a prozradil nám něco o tom, jaký je jeho svět.

Borisi, vám je teprve 31 let a na designérské scéně jste stále nováček, ovšem když se podívám na vaši práci a na ocenění, která jste za ni již stačil získat, vidím hromadu zkušeností. Mohl byste krátce popsat, jak vypadala vaše profesní cesta?

Klimek: Abych řekl pravdu, klidně jsem toho mohl udělat mnohem více! Když jsem ovšem dostudoval, musel jsem se bohužel také něčím živit, takže jsem pracoval tři roky v jednom interiérovém a koupelnovém studiu. Dnes ovšem už rok pracuji sám na svých vlastních projektech. 

Pocházíte ze Slovenska, ovšem za svou základnu jste si zvolil Prahu. Co vás přivedlo do české metropole?  

Klimek: Narodil jsem se na Slovensku ve městě Martin a mám to tam moc rád, ale jako designér bych tam žít nemohl. Na Slovensku je vše jaksi ztuhlé a pro mladé designéry, kteří by mohli přinést svěží vítr, tam není moc příležitostí. Během studií na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) jsem poznal jak město, tak zdejší designérskou scénu. Musím říct, že v Praze to žije! 

Jak si myslíte, že si Praha stojí ve srovnání s mezinárodní designérskou scénou?  

Klimek: V Miláně se setkáte s čím dál tím větším počtem prací od českých designérů – a nijak zanedbatelný počet těchto lidí dnes patří ke světové elitě. Není sporu o tom, že zdejší potenciál je stejný, ne-li dokonce vyšší, než v cizině. 

Jak je to možné?

Klimek: Protože máme motivaci dohonit to, co během komunismu odumřelo. 

Za program pro centrální zóny element jste obdržel národní ocenění. Jak se to stalo?  

Klimek: Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě – to místo byla firma mminterier vyrábějící čalouněný nábytek, se kterou jsem v rámci mé diplomové práce začal vyrábět taburety Shaggy. Řediteli Miroslavovi Maňasovi jsem pak prezentoval další dosavadní návrhy, mezi kterými si všimnul mého návrhu programu element a přišlo mu, že přesně něco takového mu v jeho portfoliu chybí – prvek pro centrální zóny nebo pro open space.

Centrální zóna může nést nejrůznější funkce, aniž by měla nějaké hlavní poslání. Jakou výzvu pro designéra kancelářské architektury představují centrální zóny?  

Klimek: Centrální zóna je prostor, ve kterém lidé tráví stále více času, je to téměř obytný prostor, který by měl být příjemný, praktický a emocionálně variabilní tak, aby vyhovoval jejich potřebám. element nabízí právě takovou flexibilitu, protože obsahuje spoustu praktických doplňků, jako jsou stoly či regálové systémy, a umožňuje také nastavit výšku zádové opěrky. Proto je možné element použít jak pro odpočinek, tak pro práci a skladování předmětů. 

Sám o sobě tvrdíte, že vaše návrhy mají za cíl podporovat fantazii a emoce a přinášet hravost a poetiku. Jak si mám konkrétně představit, že něco takového funguje v každodenním životě v kanceláři?  

Klimek: Jako příklad můžu použít svou další kolekci s názvem Bunker. Tento prvek pro centrální prostory je ještě hravější než program element. Uživatelé mohou tento nábytek rozebrat a sestavit tak, jak zrovna potřebují. Pokud například potřebují soukromí, mohou se v něm doslova schovat. Mohou si však vytvořit otevřenou sestavu, aby na ostatní viděli. 

Váš návrh svítidla Memory si také vysloužil mezinárodní pozornost. Co vás přivedlo na myšlenku vymyslet svítidlo ve formě dětského balonku?  

Klimek: Balonky Memory vznikly na základě mého diplomového projektu na téma „Poezie všedního dne“. Hlavní myšlenka byly moje vzpomínky z dětství (přesně takto také vznikly taburety Shaggy). Balonky jsem ani omylem nekoncipoval jako svítidlo pouze pro dětské pokoje, ovšem zájemci o toto svítidlo bohužel většinou nenajdou odvahu umístit je i do jiných prostorů. Proto brzy vznikne aktualizovaná verze například v průhledné černé barvě. 

Projekt Frame představuje koupelnový solitér pojatý jako obraz. Jaký je jeho příběh?  

Klimek: Spolu s firmou Aqua Trade jsme chtěli navrhnout něco, co naprosto změní přístup k tématu koupelny. Chtěl jsem vymyslet produkt, který bude úplně jiný. Přesněji řečeno, chtěl jsem vymyslet něco, co představuje praktický obraz sebe sama a nachází se v přesně definovaném prostoru. Když se podíváte na obyčejnou koupelnu, najdete v ní spoustu různých předmětů, takže nevíte, na který z nich se máte soustředit. My ovšem doporučujeme našim klientům, aby už napravo ani nalevo nic nepřidávali. Je to stejné jako s obrazem, který visí v galerii – musí mít prostor, ve kterém bude dýchat. Frame vytváří uzavřený prostor a nepotřebuje žádné další doplňky. Kolem něho ať je prostě obyčejná stěna. Frame je vlastně obraz uvnitř příbytku /galerie/. 

Jaká práce vám dala zatím nejvíce zabrat? 

Klimek: Jednalo se o návrh prezentace, ke které jsem neměl k ruce svůj vlastní tým. Jednalo se o veletrh Cisal v italské Bologni. Měli jsme navrhnout podobu prostoru o výměře 100 metrů čtverečních, v jehož středu se nacházela nehezká kovová struktura. Ostatní se ji snažili něčím zakrýt. My ovšem toto omezení pojali jako výhodu a vymysleli prostředí, ve kterém si návštěvník připadal jako v přirozeném světě, ve kterém prožívá nějaký příběh. Abychom takového efektu dosáhli, složili jsme ve spolupráci s ornitologem dokonce ptačí píseň, která hrála v pozadí. Naše prezentace se nakonec umístila velmi vysoko v celosvětovém přehledu nejlepších výstavních prostor.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.