časopis Contact #20 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Šup do kontejneru!

časopis Contact #20

Melbournská pobočka australské přepravní společnosti Royal Wolf využila materiál, se kterým přichází každý den do styku. Ovšem to, že její elegantní kanceláře jsou celé vyrobeny z přepravních kontejnerů, vám dojde až na druhý pohled. Celkem využili 14 použitých vyřazených ocelových kontejnerů, které tak dostaly nový „smysl života“.

Po levé straně silnice kdesi na předměstí Melbourne, kde to vypadá úplně stejně jako na jakémkoliv jiném předměstí, kde lidé přenechali prostor čerpacím stanicím, prodejcům aut a obalům od hamburgerů, se najednou před vámi jakoby odnikud vztyčí pozoruhodný dům. Tmavá, skoro černá jednopatrová kancelářská budova vypadá spíše jako dílo moderního umění, jehož autorem může klidně být Ludwig Mies van der Rohe. Hranatá seskupení tvarů lehce připomínají redukovanou verzi berlínské Národní galerie.

 

„Je skoro až neskutečné, co všechno lze z tohoto materiálu vyrobit,“ říká Aaron Roberts, projektový manažer studia Room 11 Architects, který doprovázel vznik této nezvyklé budovy od počátku až do chvíle, kdy jeho nájemníci poprvé vzali za kliku. „Abych řekl pravdu, během práce na tomto projektu jsem měl pocit, jako bych se vrátil do dětství. V podstatě jsem si hrál s velkou stavebnicí nebo s kostkami Lega.“ Nové melbournské ředitelské společnosti Royal Wolf je celé sestaveno ze standardních ocelových boxů a vyřazených kontejnerů zámořské dopravy. Royal Wolf je přepravní společnost, která dopravuje náklady po silnici, železnici a po vodě, takže má přístup ke spoustě kontejnerů, které dosloužily nebo se prostě už přestaly hodit.

 

„Chtěli jsme dát najevo, čím se přesně zabýváme,“ shrnuje Roberts hlavní myšlenku, díky které také vyhrál architektonickou soutěž organizovanou firmou Royal Wolf. Potom nezvyklými příměry, které je radost poslouchat, přibližuje myšlenky francouzského hnutí revoluční architektury. „Chtěli jsme, aby se firma prezentovala zároveň prakticky i autenticky. Myslím, že právě to rozhodlo, že se klient přiklonil právě k nám.“

 

Střízlivá elegance je podle Robertse výsledkem pečlivého uvažování. Každý Australan tyto modré kontejnery se žlutým logem ve tvaru vlčí hlavy dobře zná; když každou chvíli vídáte, jak se tyto barevné objekty vynořují na silnici zpoza horizontu a blíží se k vám, nepřijde vám to nijak divné. „Jenže jakmile začne pohyblivý předmět zpomalovat, až se zastaví a přemění v budovu, musí získat jaksi usedlejší, nenápadnější charakter. A přesně takový jsme mu vtiskli.“

 

Ačkoliv tyto kontejnery urazily za svoji „pracovní kariéru“ miliony kilometrů po moři i po souši, nijak svoji historii nevydávají na odiv. Během stavby bylo použito celkem deset šestimetrových a čtyřicet dvanáctimetrových kontejnerů pro lodní dopravu.

 

Aby se zmírnilo působení často velmi horkého počasí, které na jihu Austrálie panuje, dostaly kontejnery venkovní fasádu, která ukrývá patnácticentimetrovou teplotní izolaci. Tenký atraktivní korkový potah a lemovaný povrch ocelových zdí a stropů zajišťuje ve vnitřních prostorech nezbytné akustické vlastnosti. Dnes už tyto přetvořené dopravní kontejnery v ničem nepřipomínají nekonečnost mořského obzoru ani hemžení aut na silnici. Zvenku kanceláře Royal Wolf působí, jako by se schválně odtahovaly od vnějšího světa, zato uvnitř se prostor otevírá do různě rozlehlých atrií se zelení ve formě trávníků, keřů či stromů. Ocelové stěny kontejneru byly nahrazeny matnými celoplošnými výplněmi od podlahy po strop a posuvnými dveřmi. Z ničeho ovšem nedýchá pocit, že by se jednalo o provizorní industriální řešení. Zdejších 14 pracovních stanic je pojato v bílém esteticky minimalistickém provedení, které by skvěle zapadlo do jakékoliv galerie současného umění; podobný koncept dodržuje také vnitřní otevřená dvorana, kde zaměstnanci tráví pauzu na oběd.

 

„Rozhodně nestačí přivézt si z lodě pár kontejnerů, naskládat je na pozemek a nastěhovat do nich pár stolů,“ vysvětluje architekt. „I když ovšem vezmete v úvahu nutnost tepelné izolace, akustického řešení, instalace oken a zařízení vnitřních povrchů, pořád dokážete takovouto budovu postavit o dost rychleji a levněji než srovnatelně velký objekt v tradičním pojetí.“ Stavba stála 900 000 australských dolarů, tedy asi 650 000 eur. „Víte snad o nějakém jiném architektonickém projektu, kde by se jednotlivé stavební bloky spojovaly kontejnerovou svorkou? Cvak, cvak – tomu říkám řešení!“

 

Aarona Robertse ovšem obzvláště zajímají často zneužívané termíny, jako je „udržitelnost“ nebo „recyklace“. „Z ekologického hlediska by bylo přece nesmyslné, kdybychom takovouto budovu stavěli z nových, dosud nepoužitých kontejnerů. Proces, kdy se z hrubé oceli stane kontejner, totiž vyžaduje obrovské množství energie. My jsme ovšem použili materiál, který by jinak skončil ve šrotu či někde na hřbitově kontejnerů.“ Roberts ještě dodává, že dokud budou lidé posílat zboží přes oceán a dokud budou existovat přepravní společnosti využívající kontejnery, bude kontejnerová architektura představovat cenný příspěvek k otázce uchovávání zdrojů a ochrany životního prostředí.

 

Wojciech Czaja

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.