Časopis Contact #24 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Prostor a sny nového způsobu práce.

Časopis Contact #24

Termín „nová práce“ vznikl před 33 lety. Jaký význam však nese v dnešní době? Rozmezí toho, co označujeme za novou práci, sahá od coworkingu ke crowdworkingu. Přitom na obou koncích spektra najdeme naprosté protiklady. Tematická analýza.

„Lidé nejsou nešťastní kvůli práci jako takové, ale kvůli lžím, které se nám o ní předkládají,“ napsal německý psycholog práce a kouč Volker Kitz ve své nové knize Feierabend! (Konečně padla!). „Koncept práce existuje v naší mysli jako idea, jako ideál. Skutečnost pracovního dne ovšem naše očekávání nenaplňuje. To nás zklamává a trápíme se.“ V samotném Německu podle Kitze na 30 milionů lidí postrádá vášeň k práci a cítí se kvůli tomu frustrovaně. V případě Rakouska se jedná o dva až tři miliony zaměstnanců.

Jako řešení, jak bojovat s častou nespokojeností s průběhem našeho pracovního dne – což je navzdory všem předpokladům jev teprve moderní doby – navrhuje rakousko-americký filozof Frithjof Bergmann koncept „nové práce“. Těžiště nové práce podle něho spočívá v zábavě a sebenaplnění, v identifikaci se svou rolí, participací na rozhodovacích procesech a konečně také v příjemné pracovní atmosféře. Bergmanova definice pochází z roku 1984. Možná bychom měli dát za tento letopočet vykřičník, aby bylo patrné, jak dlouho už nás zaměstnávají představy a utopie o novém světě práce. „Nová práce už tu nějakou dobu existuje,“ píše Wolf Lotter ve svém článku pro německý ekonomický magazín Brand Eins. Aktuální březnové číslo časopisu věnuje tématu nové práce skoro 100 stran. „Hledáme význam, kulturu a zakotvení něčeho, co už dávno existuje. Něco takového je pro naši dobu charakteristické – zároveň to vysvětluje nejistotu a rozpory objevující se mezi prací jako takovou a způsobem, jakým je organizována a vykonávána! Podle Lottera se „nový pracovní koncept méně týká utopií a vizí a více racionální analýzy.“

 

O 21 % více nových digitálních pracovních míst

Ledacos zvládneme snadno vyčíslit: pracovní místa založená na rutinních a opakovaných procesech namísto znalostí a originality jsou podle studie Mannheimského centra pro evropský ekonomický výzkum v současnosti na vymření. Kolem deseti procent pracovních profilů v posledních letech zcela zmizelo z pracovního trhu v souvislosti s digitalizací a rozvojem informačních technologií. Díky novým technologiím nicméně vzniklo kolem 21 % nových pracovních míst.

„Naše současná očekávání týkající se produktivní práce vycházejí především z konceptů práce průmyslového typu,“ vysvětluje štýrskohradecký sociální a systémový analytik Manfred Füllsack z Institutu pro výzkum systémů, inovací a udržitelnosti (ISIS) na Univerzitě ve Štýrském Hradci. „Za nimi leží velmi úzký koncept primárně manuální lidské práce vykonávané v průmyslovém prostředí.“

V dnešní době je tomu jinak. Koncept nové práce posledních 33 let pozvolna staví svět pracující populace vzhůru nohama. Dnes jsme dospěli do bodu, kdy klasická kancelářská práce dokonale ustoupila široké škále různých způsobů zaměstnávání. Zasahuje spektrum od špatně placené vykořisťující individuální práce z domova až po komunitní systémy, v rámci nichž je práce každého jednotlivce podporována a přijímána celou skupinou. Je podivuhodné, jak podobné názvy mají oba ve své podstatě naprosto opačné koncepty pracovního trhu. Crowdworking na jedné straně, coworking na straně druhé.

 

Rizika a vedlejší efekty

„V případě crowdworkingu se práce přiřazuje víceméně určenému počtu pracovníků prostřednictvím webové platformy. Tito pracovníci mohou být jak jednotlivci, tak firmy nebo instituce,“ vysvětluje Christiane Benner, která v roce 2014 vydala knihu „Crowdwork. Zpátky do budoucnosti“. „Komplexní práce bývá před připsáním pracovníkům často rozložena na menší specifické úkony. Díky tomu je možné snížit jak nutnou energii pro vyplnění celkového úkolu, tak také náklady.“ Crowdworking představuje podle sociologů příležitost jak pro zaměstnance, tak pro společnosti – představuje například cestu, kudy vstoupit na pracovní trh, i pro lidi, kterým se to obvyklými způsoby nedaří. Christiane však také varuje: crowdworking podle ní přináší také rizika v podobě nízkého příjmu, nedostatečné ochrany zdraví a bezpečnosti, nedostatečné sociální ochrany a žádného omezení množství práce.

Podle expertky na crowdworking z Vídeňské komory práce (AK) Sylvie Kuby crowdworkeři často netuší, pro koho vlastně pracují, protože identita zadavatele bývá někdy skrytá. „Odměna za práci bývá často nižší, než je minimální mzda. Člověk musí navíc strávit zhruba čtvrtinu pracovního času aktivním vyhledáváním pracovní příležitosti. Živit se takovým způsobem není vůbec nic snadného.“ Ve studii věnované kvalitě života a pracovních podmínek crowdworkerů AK zjistila, že nejčastějšími pracovními úkony v rámci crowdworkingu jsou jednoduché kancelářské práce, tvorba textů a dalších obsahů, IT služby a plnění kreativních úkolů jako kompilace textů, grafický design nebo tvorba log či sloganů.

Celosvětově nejúspěšnější a kvůli nízkým odměnám také nejčastěji kritizovanou crowdworkingovou platformou je v současnosti Amazon Mechanical Turk. Jeho prostřednictvím si prováděním crowdworkingových úkonů vydělává drobné částky na půl milionu pracovníků z celého světa. V Rakousku se pak jedná o platformy jako Clickworker, Crowd Guru, crowdsite, Streetspotr, Testbirds, jovoto, twago, upwork a 99design. O počtu aktivních crowdworkerů v Rakousku dosud neexistuje mnoho informací. V každém případě mají jednu věc společnou: kvůli mizerným pracovním podmínkách se o nich dlouhodobě hovoří jako o „digitálních nádenících“ a „digitálních příštipkařích“. „Ne ani tak crowdworkeři, jako spíše platformy by měly být transparentní. Měly by využívat kritéria týkající se plateb, realizací výplat nebo realistických připisování pracovních úkolů,“ tvrdí Benner. „Naším úkolem je vytvořit a zakotvit pro platformy odpovídající znalostní systém.“

 

Matka coworkingu

Na druhé straně škály pracovních možností – k tomuto tématu doporučujeme sledovat blog newworkblog.de – leží kolektivní pracovní modely, jako je spolupráce nebo coworking. Na rozdíl od především osamělé práce z domova crowdworkerů leží těžiště coworkingu v komunitní pracovní kultuře. První coworkingový prostor na světě byl otevřen v roce 2002 ve Vídni. Bývalá šroubárna ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt, o které se mluví jako o „matce coworkingu“, dodnes nabízí pracovní prostory vybavené infrastrukturou a různými možnostmi výměny informací mezi lidmi. Dnes v této bývalé továrně najdeme na 40 individuálních společností a malých a středně velkých firem působících v oblastech kreativního průmyslu, zdravotnictví, výzkumu a IT. Svůj domov zde našlo i několik start-upů.

Bývalá továrna na klobouky v San Franciscu je mezi mezinárodní veřejností o něco známější, ačkoliv otevřela o tři roky později. Digitálního nomáda Brada Neuberga přestala bavit práce v kavárně a rozhodl se podělit o vysoký nájem kanceláře s dalšími pracovníky na volné noze. Jakmile se v praxi ukázala výhoda intelektuální výměny a zakořenil nový pojem „coworking“, nastoupila idea nové práce svou cestu ke globálnímu úspěchu. Zbytek naleznete na Wikipedii.

„Trvalo jenom deset let, co coworking naprosto změnil pracovní kulturu,“ tvrdí Romy Sigl, zakladatel a ředitel Coworking Salzburg založeného v roce 2012. „Dnes může založit firmu každý, kdo má počítač, přístup k internetu, dobré vzdělání a zdravou dávku sebevědomí. Přitom už k tomu ani nepotřebujete mít vlastní kancelář. Můžete se o ni dělit s ostatními.“ Coworkingový prostor v technologickém centru Techno-Z nabízí 360 metrů čtverečních plochy pro 35 zaměstnanců. Desetidenní členství pořídíte za 210 eur a můžete se díky němu nejen připojit ke zdejší komunitě, ale také těžit z výměny know-how a interdisciplinárního networkingu. Průměrná naplněnost činí 80 procent.

Sigl, který sám sebe považuje za „pionýra nové práce“, používá jako příklad úspěchu berlínský coworkingový prostor Betahaus, který nyní provozuje pobočky v Hamburku, Lisabonu a v Sofii. Sigl nyní posuzuje současné trendy v Německu, Portugalsku, Libanonu a Egyptě a adaptuje je na salzburské prostředí. Jeden příklad: program „coworking a dítě“ pro mladé pracující matky. Patří sem příležitosti pro networking, party pořádané pro provozovatele start-upů a sparring partnering během pauzy na oběd. Jako součást obědové party s pizzou získají coworkeři od ostatních přítomných pracovníků hlubokou zpětnou vazbu o svých posledních návrzích či obchodních konceptech.

„Nelámu si hlavu s nábytkem,“ říká Sigl. „Nábytek v Coworking Salzburg máme z Ikea a z různých bazarů. Pro nás je tím důležitým na coworkingu komunita.“ Bernhard Kern, výkonný ředitel společnosti Roomware Consulting, to nicméně vidí jinak. „Coworking je provázán se spoluprací a komunikací, přičemž nábytkové vybavení je pro něco takového nejen důležité, ale naprosto klíčové,“ namítá Kern. „Ať už máme na mysli coworkingové prostory nebo coworking coby metodu kooperace a spolupráce v rámci firmy, nejdůležitější ze všeho je opustit koncept hierarchie a vytvořit rovnocennou infrastrukturu.“ Kern věří, že inovativní a flexibilní nábytek tvoří nezbytnou součást.

 

Snadný přechod na novou práci

Současná poptávka po openspace řešeních a coworkingových prostorech raketově roste. Šéf Roomware Consulting vysvětluje: „Tento trend už nyní dospěl do velkých i menších měst po celém Rakousku. Podle mého názoru se tato nová kancelářská řešení díky jejich otevřenosti, flexibilitě a snadné adaptibilitě nehodí pouze pro coworking. Bude možné je používat také pro ad-hoc týmy pracovníků, design-thinking a sociokratický management. Komunikaci na pracovištích totiž nikdy neodzvoní.“

 

Wojciech Czaja

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.