Magazin contact #21 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Nic není tak neměnné jako změna… a prostor.

Magazin contact #21

Nedávno jsme měli během workshopu pořádaného vídeňskou IG Architektur Vienna v rámci semináře „Bitte zu Tisch“ možnost sledovat dynamiku, která pramení ze zavedení interdisciplinárních pracovních skupin. Tyto skupiny, jejichž členy byli lidé pocházející z prostředí architektury, průmyslu, konzultantského nebo třeba nábytkářského sektoru, se zabývaly tématy vztahujícími se k podobě kanceláří budoucnosti. Jedním z nich byl Richard Scheich z architektonické kanceláře feld72. S ním a jeho partnerem Mariem Paintnerem jsme si po workshopu sedli, abychom probrali současný stav a budoucnost, které v oblasti kancelářských budov vidí.

Co jste si z workshopu IG Architektur “Work << >> Space” odnesli především?
Scheich: Naše pracovní skupina se zabývala tématem „Co vše je nezbytné brát v potaz, pokud jde o vztah mezi prací a prostorem?“ Během diskuse jsme došli k tomu, že v porovnání s ostatními architektonickými tématy se otázka vývoje podoby kanceláří velmi rychle vyvíjí. Je to dáno překotným technologickým pokrokem, který v této oblasti panuje. Shodli jsme se víceméně na tom, že díky internetu a mobilním technologiím začíná být otázka pracovního prostoru podružná. Takový vývoj jsme poté kriticky analyzovali.

V jakém smyslu?
Scheich: Prošli jsme fází, pro kterou byla charakteristická extrémní flexibilita, kdy jsme měli za to, že se můžeme zcela odtrhnout od konkrétního pracovního prostoru. Ukázalo se však, že mezilidské, respektive sociální vztahy nelze zcela odbourat, protože i díky nim získává firma náskok před soupeři. Tuto myšlenku začíná zastávat stále více společností. Do jisté míry jde o to „znovu usadit zaměstnance do kanceláře“. Nejde však již tolik o pracovní prostor jako takový, jako spíše o to, co jej obklopuje – o komplexní koncept pracovního světa, v němž nejde jen o podobu individuálního pracovního prostoru.

Jakým směrem se takové uvažování vyvíjí?
Paintner: Dříve byly pracovní stanice vybaveny podle toho, jakou úroveň v hierarchii daný zaměstnanec zastává, jaký má v rámci organizace status. Trend potom směřoval k větší otevřenosti, k přizpůsobování vykonávaným aktivitám. Dnes jde o to, vzít si obojího to nejlepší. Na jednu stranu použít to dobré, co nabízí otevřená prostorová struktura umožňující značnou flexibilitu, která ovšem zároveň dovolí lidem například se někde v klidu soustředit, mít prostor pro společná formální setkání v konferenčních místnostech či neformální setkání v komunikačních zónách.

Jak vnímáte sebe jakožto architekty v této vyvíjející se oblasti navrhování pracovních prostorů?
Scheich: Vždy je nutné především navrhnout samotnou budovu tak, aby umožňovala flexibilitu v dlouhodobém měřítku. Právě otázka udržitelného fungování dané budovy je asi náš hlavní úkol. Je třeba ji navrhnout tak, aby splňovala veškerá současná i potenciální kritéria vzhledem k výšce místností, použitých technologií, akustických vlastností a podobně. Jde především o možnost snadné změny v jejím využití a/nebo struktuře. Někde se něco mění prakticky neustále – firma, která má tisíce zaměstnanců, pořád něco přestavuje. Kancelářské prostory by ovšem nikdy neměly ztratit určitou tvář. Dalším hlavním úkolem architektů je tedy vnést do prostoru určité vědomí identity. Důležitým tématem je také atmosféra, jakou daný prostor vytváří. Nejde totiž jen o splnění všech technických požadavků, ale také o to, co prostor vyzařuje.

Jakými projekty se v této oblasti nyní zabýváte?
Paintner: Máme za sebou realizaci kancelářských projektů pro administrativu spolkové země Dolní Rakousy a pro jednu soukromou společnost. V současnosti jsme zapojeni do velmi zajímavého projektu „Post am Rochus“, na kterém spolupracujeme se Schenker Salvi Weber Architekten. Jde o nové ředitelství rakouské pošty. Do památkově chráněné budovy se v podstatě vestaví nová budova, která bude připravena k nastěhování v roce 2017. V minulých letech sídlilo vedení pošty na několika různých místech, nyní se všichni sestěhují do jednoho centra. Nová budova ve vídeňském Rochusu následuje trend, který na jednu stranu poskytuje pracovní prostory přizpůsobené vykonávaným aktivitám, na druhou stranu má i dostatek neformálního a otevřeného prostoru.

Jak vám jde práce na tomto projektu od ruky? S čím se během něj třeba potýkáte?
Paintner: Na tento projekt byla vypsána architektonická soutěž, jejíž podobu spoluutvářela poradenská a projektová společnost M.O.O.C.O.N. Všechny požadavky investora byly sesazeny do šablony, která brala v potaz rozvržení prostoru.

Samozřejmě ale ve fázi soutěže nemohl její vyhlašovatel mít promyšlené veškeré otázky, které v oblasti struktury budovy vyvstávají; něco takového se detailně řeší poté, co je vybrán realizátor. Tým, který se soutěže zúčastnil, připravil návrh velmi pečlivě. Navštívili jsme také nejrůznější realizace, které mohly sloužit jako referenční projekty. Nejvíce nás zaujal koncept budovy švýcarské pošty v Bernu, který jsme brali jako určité vodítko, jak přistoupit k tématu otevřeného prostoru bez fixních pracovních stanic, kdy se během práce navíc používá minimální množství papírových dokumentů.

Když už hovoříme o nových formách práce… Jak vlastně vypadá řízení vaší kanceláře feld72?
Scheich: Je nás asi 15 nebo 20, záleží na projektech, kterými se právě zabýváme. Nemáme příliš hierarchickou strukturu, takže i rozvržení našeho pracovního prostoru je poměrně otevřené. Nedávno jsme si zařídili oddělenou konferenční místnost, když potřebujeme něco probrat v klidu. Naší prioritou je především kreativní proces, koncept otevřeného prostoru tedy souzní s tím, jak ve feld72 pracujeme i jak žijeme: Každému z nás záleží na tom, co se děje okolo, informace se přenášejí rychle a neformálně. Někdy ovšem cítíme, že nám chybí doplňkové prostory, jako jsou menší místnosti, kde se můžete v klidu soustředit, nebo místa, kde můžete telefonovat a nikoho nerušit.

Na základě čeho jste si vybrali budovu, ve které působíte?
Paintner: (smích) Prostě to takhle vyšlo. Ještě před dokončením školy jsme začali s kolegy hledat to správné místo. Tato post-industriální budova nám přišla ideální. Poskytuje nám všechno, co je třeba, naše kancelář vyrostla z tohoto prostoru, ve kterém dodnes „žijeme“. Kromě lidí z feld72 jsou v této budově také další architekti, územní plánovači, designéři, taneční studio a mateřská škola. Tato budova je ideálním příkladem toho, jak odpovídající výška místností a otevřená struktura umožňuje nejrůznější způsoby využití. Podobné budovy mohou sloužit jako obrovský zdroj inspirace.

Váš přístup k architektuře charakterizujete jako „společensky zodpovědný a udržitelný“. Co tím máte na mysli?
Scheich: Kromě architektury se zajímáme o celou řadu dalších věcí, především o otázky veřejného sektoru. Proto jsou pro nás společenské otázky – respektive společnost jako taková – tak důležité. Snažíme se ptát sami sebe, jaká architektura slouží rozvoji města nejlépe, jak může vytvářet co nejlépe prostředí, ve kterém žijí lidé. Toto téma se vine celou naší prací. Architektura je pro nás univerzální téma, které v sobě zahrnuje nejrůznější oblasti. Snažíme se o to, abychom se vyvíjeli společensky odpovědným a udržitelným směrem.

Jaká dnes panuje mezi vídeňskými architekty atmosféra?
Paintner: Z ekonomického pohledu se mezi architekty vede velmi tuhý konkurenční boj. Z hlediska kvality všichni bráníme a podporujeme systém architektonických soutěží, ačkoliv pro mnohé menší kanceláře je finančně velmi náročné pokrýt náklady, které z účasti v soutěži plynou. Ideální by bylo, kdyby se soutěže vyhlašovaly na mnohem více projektů než dnes, především by se měl zvýšit počet vyhlašovatelů ze soukromého sektoru.

Scheich: Co se týče projektů, které vyhlašují instituce veřejného sektoru, došli jsme k názoru, že princip PPP (Public Private Partnership) je v lecčems problematický. Veřejný sektor se tím totiž do jisté míry vzdává zodpovědnosti coby vlastníka. Obzvláště složité je to v oblasti budov určených vzdělávacím institucím, kdy v takovémto modelu velmi trpí dodržování kontroly kvality. Pokud je kvalita nedostatečná, vždycky za to nakonec zaplatí uživatel a v konečném důsledku daňový poplatník, který zaplatí více a dostane méně – jak ostatně dokládají zkušenosti z Německa.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.