Časopis Contact #24 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Jaký prostor vyžaduje inovace?

Časopis Contact #24

Carina Trapl z vídeňské kanceláře pro architekturu znalostí a inovací theLivingCore má naprosto jasno: procesy myšlení a pracování mají vnitřní souvislost s prostorem, což může ve firmě inovaci jak stimulovat, tak potlačovat. Hovořili jsme s ní o jejích názorech na pracovní prostředí.

Jak byste popsala theLivingCore?

Trapl: Sami se považujeme za architekty znalostí a inovací, zkrátka za architekty. Než architekt postaví nový dům, snaží se přijít na to, jakým způsobem by v něm lidé chtěli žít. Dům by měl nějak odrážet jejich potřeby. Když pracujeme s firmami, jdeme o jeden krok dále. Neomezujeme se jen na fyzický prostor. Namísto toho napřed analyzujeme, jakým způsobem organizace chápe svou „funkci“ vedoucí k budoucímu úspěchu. Potom navrhujeme prostory, které pomohou organizaci tuto budoucnost zhmotnit.

 

Jak je váš tým poskládán?

Trapl: Jsme velmi interdisciplinární tým, který má zázemí v oborech, jako je krajinářství, IT, obecný management, kognitivní vědy, výzkum inovací nebo třeba móda či produktový design.

 

A vy sama?

Trapl: Já jsem původně tlumočnice, překladatelka a koučka komunikace. V současnosti studuji kognitivní vědu na Vídeňské univerzitě. Především mě zajímá, jaké komunikační prostředí podporuje růst nových znalostí.

 

Jak velký vliv má podle vás prostředí?

Trapl: Odpověď lze shrnout do jedné věty: „Všechno, co vytvoříme, obratem přetváří nás.“ To znamená, že nic z toho, co z nás vzejde, neexistuje nezávisle na nás. Když používáme prostor, nějak nás to ovlivňuje. Měníme-li svět, měníme zároveň sebe. A naopak. Proto je důležité uvědomovat si, za jakým účelem tvoříme prostor, protože jeho podoba může mít dopad i na nás samotné – a to jak ku prospěchu, tak ke škodě.

 

O co jde vašim klientům především?

Trapl: Naši klienti chtějí navrhnout novou kancelář nebo chtějí být inovativnější. Obě tato témata spolu často souvisejí a naši klienti si uvědomují, že ve skutečnosti potřebují oboje najednou. Inovacím se nedaří v zatuchlém prostoru. Proto je potřeba navrhnout prostředí takovým způsobem, který bude inovaci podporovat.

 

Jak by takové prostředí mělo vypadat?

Trapl: To především závisí na dané organizaci. Je důležité hovořit o prostředí, protože ve chvíli, kdy začneme mluvit o prostoru, představí si většina lidí čtyři stěny. Prostředí inovace ovšem nezačíná a nekončí u fyzického prostoru. Jde hlavně o „umožňující prostředí“ (viz obrázek na straně 4). Architektura hraje při navrhování velkou roli, stejně důležitá je však také sociální, organizační, virtuální, kognitivní a emoční dimenze. Jde především o integrování těchto dimenzí do jednoho konceptu, ve kterém mezi nimi dojde k žádoucí tenzi. U každé společnosti je to však jinak.

 

Jakým způsobem se tyto nejasné pojmy zhmotňují?

Trapl: Během fáze analýzy napřed provádíme rozhovory s relevantními aktéry, které probíhají podle naší speciální metodologie. Provádíme také etnografické pozorování. Pochopitelně se také zabýváme strategií firmy a jejími požadavky na budoucí prostor.

Na základě zjištěných skutečností vytváříme strategický „jádrový procesní model“, který funguje jako východisko pro další opatření (organizační opatření, prostorová opatření atd.). Jádrový procesní model v konkrétních prostorech se společně s architekty implementuje za úzké součinnosti se zaměstnanci.

 

Do jaké míry zasahujete do práce architektů?

Trapl: Definujeme „prostorové typologie“ podporující jádrové procesy, tedy budoucí styl práce dané společnosti. V závislosti na požadavcích klienta se můžeme zapojit do prostorového rozvržení nebo do výběru materiálů, ovšem v této fázi především intenzivně a kreativně spolupracujeme s architekty, kteří mají projekt na starosti. Naším úkolem je zajistit, aby architektura korespondovala s budoucím organizačním modelem. Vedeme také komunikační procesy se zaměstnanci.

 

Sdílení pracovního stolu a koncept prázdného stolu představují v současném světě plánování kancelářských prostor kontroverzní téma. Jak se k nim stavíte vy?

Trapl: K těmto trendům se stavím spíše kriticky, protože se často jedná o kosmetické záležitosti, které nejsou přizpůsobené požadavkům organizace. Například rigidní koncept prázdného pracovního stolu zabraňuje kreativní práci, při které potřebujeme vizuální a haptické „myšlenkové kotvy“. Příliš sterilní kancelář nepodporuje kreativní procesy, protože téměř pokaždé musíme s našimi myšlenkami začínat "od nuly“. Kancelář má být prvkem identity. Pokud jsou v pracovním prostředí zakázané osobní předměty, člověk prvek identity ztrácí. Který zaměstnavatel by o něco takového stál?

 

Jak podle vás bude vypadat kancelář budoucnosti?

Trapl: Podle mě „mýtus o stvoření“ sdíleného pracovního prostoru již nyní obsahuje myšlenku kanceláře budoucnosti: koncept identity v různorodém a kreativním prostoru pro setkávání. Důvod? Když sama přemýšlím o důvodu, proč sama chodím na osmou do kanceláře, ačkoliv bych nemusela, většinou vidím odpověď v mezilidských vztazích – protože se chci s někým setkat, vyměnit si nápady, spolupracovat na nějakém projektu. Vždycky jde o určitý proces kreativní spolupráce. Proto tvrdím, že kancelář se stává čím dál tím více prostorem setkávání. V podstatě se jedná o velmi poetické místo.

 

Poslední otázka: v tomto vydání časopisu budeme psát také o crowdworkingu. Co si o něm myslíte vy? Může crowdworking stimulovat inovativní kapacitu organizace?

Trapl: Já si myslím, že je to právě naopak. Crowdworkeři obvykle poskytují kreativní vstup, jako je třeba design nebo text. Pokud je firma odkázaná na crowdworking, znamená to, že si není této skutečnosti vědoma. Jestliže budu pracovat s kreativními mozky na bázi projekt od projektu, hrozí mi riziko, že nedokážu ve firmě zakotvit koncept inovace v dlouhodobém horizontu. Myslím si však, že pro firmy bude zajímavé vytvářet prostory tak, aby v nich takovéto lidi lákalo pracovat.

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.