Časopis Contact #26 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Základní myšlenka nového světa práce: Nové učení.

Časopis Contact #26

Na mnoha školách a univerzitách vychovávají studenty s ohledem na tradiční představy o pracovní kariéře: dostanete práci, řeknou vám, co budete dělat, určí kompetence. Potom se všichni učíte stejným způsobem to samé. Jenže svět práce se mění. Vznikají nové požadavky, od pracovníků se vyžaduje samostatnost, více se pracuje v týmu. „Nová práce“ ovšem neprobíhá někde tam venku; pronikla už přímo do našich kanceláří. Vzdělávací systém se ale na nový svět práce adaptuje velmi pomalu, což platí i o architektonickém vzdělávání. Požádali jsme Gerharda Wittfelda, výkonného ředitele uznávané kanceláře kadawittfeldarchitektur, aby nám prozradil, jak to vidí on.

Když se podrobněji propíráme vašimi referencemi, vidíme, že jste navrhl a postavil mimo jiné i budovy různých institucí.

Wittfeld: Pracujeme na projektech z oblasti architektury, interiérového designu, městského plánování nebo na urbánních projektech. Na budovy vzdělávacích institucí se nijak zvlášť nespecializujeme. Kromě budov vzdělávacích institucí navrhujeme také nejrůznější projekty týkající se kancelářských či administrativních budov, rezidenčních budov, komerčních budov či veletrhů, budov souvisejících se zdravotnictvím či výzkumem, sportovní haly nebo různé stavby pro kulturní nebo průmyslové využití. Plánujeme také budovy určené pro nejmenší – tedy školky nebo školy –, v našem portfoliu ovšem najdete také projekty týkající se pohřebních služeb.

 

Co především vám utkvělo v mysli, pokud jde o budovy určené pro vzdělávání?

Wittfeld: Lidé se v takových budovách vzdělávají, rozvíjejí své vědomosti, snaží se společně nalézt odpovědi na základní otázky života. Takové budovy nejsou z hlediska typologie homogenní. Přednáškové sály, výzkumné laboratoře, knihovny a s nimi spojené servisní budovy se od sebe zásadně odlišují. Všechny tyto rozdílné typy budov však mají jedno společné – hledání rovnováhy mezi otevřeností a možností soustředění; budovy pro vzdělávání musí zvládnout oba tyto požadavky, mají-li pokrýt požadavky funkčnosti a společenské důležitosti.

 

Na co především dáváte pozor při restrukturalizaci vzdělávacích institucí?

Wittfeld: Architektura vzdělávacích budov musí být zároveň otevřená a zároveň poskytovat bezpečí, musí zároveň naplňovat současné praktické potřeby i umožňovat naplnění potřeb budoucích. Ve školách se odehrávají přece i jiné věci než vzdělávání, jsou to „živá místa“, která musí plnit nejrůznější funkce. Musíme vytvořit prostor, který umožní předávání vědomostí a který zároveň svým vlivem přispěje k rozvoji jednotlivce. V porovnání s tradičními koncepty musí dnešní prostory podporovat nové formy výuky a výukových formátů a umožňovat nejrůznější alternativy. Také samotná architektura vzdělávacích budov může mít jakýsi vzdělávací vliv a může představovat velmi zásadní vklad pro rozvoj raného prostorového vědomí u dětí a mladých lidí.

  

Jaké projekty týkající se vzdělávacích institucí máte v této chvíli rozpracované a jaké jste v poslední době dokončili? Jaké nároky jste museli splnit?

Wittfeld: Právě teď spolupracujeme s Deutsche Sporthochschule v Kolíně nad Rýnem na stavbě nové biologické a lékařské laboratorní budovy v kampusu Sportpark Müngersdorf, která je těsně před dokončením. Kolínská Sporthochschule se těší v Německu a vlastně v celé Evropě dobré pověsti, takže jde o velmi důležitý projekt. Šlo nám o vytvoření centrálního komunikačního místa v rámci kampusu, přičemž jsme zároveň museli splnit všechny požadované prostorové požadavky. Další projekt dokončený v loňském roce se týkal wuppertalské Bergische Universität. Jednalo se o rozšíření budovy fakulty architektury a stavebního inženýrství. Přízemí budovy jsme otevřeli tak, aby se kampusem dalo procházet pod strukturou budovy. Vznikl tak úžasný vstupní prostor do prostor univerzity. Veřejnou funkci přízemí zdůrazňuje umístění výstavních prostor, menzy a otevřené přednáškové místnosti, přičemž pro mezifakultní projekty jsou určeny pracovní a seminární místnosti v dalším patře. Tento projekt pro nás byl výjimečný take tím, že jsme jej navrhovali pro studenty architektury – tedy pro budoucnost našeho vlastního řemesla.

 

Zapojují se do plánovacího procesu také studenti a učitelé?

Wittfeld: V ideálním případě ano. Analýza počáteční situace a různé participativní procesy výrazně pomáhají komunikovat přání a potřeby uživatelů, včetně sponzorů a dalších aktérů, stejně jako funkční a vzdělávací požadavky, které má prostor poskytovat.

 

Co pro vás znamená „nové vzdělávání“? Jak může architektura podpořit či dokonce povznést tento nový koncept?

Wittfeld: Architektura nabízí nejrůznější možnosti a vytváří prostorové základy naplňující požadavky nového vzdělávacího systému. Nezávislá práce studentů, individuální podpora, mezioborová výuka, mezigenerační výuka a alternativní výukové modely, to vše je součástí nového paradigmatu moderního školství, které vyžaduje specifické prostorové řešení. Pokud navrhujeme prostory pro celodenní vzdělávání, musíme klást stejný důraz i na otázky svobody, pohybu, relaxace a odpočinku. Na rozdíl od tradičních tříd musí dnešní prostory umožňovat a podporovat také formáty charakteristické pro „nové vzdělávání“.

 

V roce 2012 jste dokončili projekt Univerzity užitých věd IMC v Kremži. Čím je rozšíření technické fakulty tak výjimečné?

Wittfeld: Projekt se týkal kampusu špičkové Univerzity užitých věd IMC v Kremži, který fantasticky navrhl Dietmar Feichtinger. Proto jsme byli nadšení, že smíme do tohoto kampusu přidat nový prvek. Velkou výzvou pro nás byla kombinace přísných pravidel a velmi malého pozemku se složitým prostorovým plánem. Museli jsme jej naplnit tak, aby navzdory značné hustotě prostoru vznikly vysoce kvalitní rekreační prostory. Střední část jsme rozšířili o vertikální foyer, do kterého stěnami ze všech pater vedou skrz dřevěné lamely nejrůznější průhledy umocněné rozlehlými okny.

 

 

© Foto: Werner Huthmacher, Berlin

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.