Časopis Contact #28 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Vítejte ve věku (uměle) inteligentní kanceláře.

Časopis Contact #28

Umělá inteligence si dlouhodobě propracovává cestu do každodenního kancelářského života. Ovšem pozor: podle expertů se musíme mít na pozoru, abychom v průběhu narůstající digitalizace nezapomínali na vpravdě lidské dovednosti spojené s komunikací a emocionálními kompetencemi. Jedno totiž vyžaduje druhé. Nakonec se musíme ptát sami sebe: jaký má toto všechno vliv na podobu našeho pracoviště?

„Jak vám mohu pomoci?“ ptá se Robert. „Dobře. Ukážu vám podrobný plán pilíře 5.3 v druhém podzemním patře garáže.“ Sotva se nákres plánu otevře, vychází najevo, že pozinkovaný ocelový stěnový nárazník na pilíři vykazuje výrobní vadu a z toho důvodu byl namontován špatně. „Okamžitě do konstrukční kanceláře odesílám chybovou zprávu spolu s náhledy opatřenou vaším digitálním podpisem. Mám objednat náhradní díl? Dobře. Objednávám tedy náhradní díl stěnového nárazníku pro pilíř 5.3 ve druhém podzemním patře garáže. Termín dodání 10 pracovních dnů. Mohu vám ještě nějak pomoci?“

Robert má na sobě tyrkysovou kombinézu a na hlavě oranžovou ochrannou helmu. Na tváři má neodolatelný úsměv jako z reklamy na zubní pastu a jeho příjemný vřelý hlas připomíná audioknihu. „Robert je náš nejnovější vynález pro usnadnění výroby, montáže a servisních procesů na stavbě,“ říká Benjamir Schwärzler, výkonný ředitel vídeňské společnosti Tablet Solutions, který je zároveň zakladatelem společnosti a autorem digitálního asistenta WorkHeld, na kterého dnes spoléhají takové společnosti jako Siemens, Daimler či rakouský výrobce lanovek Doppelmayr. „Díky Robertovi nemusí pracovníci na stavbě nic zapisovat ani hlásit, takže řešení nedostatků probíhá mnohem rychleji a účinněji než kdy předtím. Zároveň to znamená, že se během stavby můžeme vyhnout různým komunikačním třenicím a ztrátám.“ Kromě řešení problémů zahrnují schopnosti systému WorkHeld oblasti jako aplikace potahového materiálu, systémový management, logistika výrobních prostorů, servis zařízení, zaznamenávání času a nákladů či jakoukoliv formu automatických záznamů ze stavby či v rámci facility managementu. Podle výrobce se systém díky umělé inteligenci dokáže sám učit. Nevyhnutelně nás ale napadá: nenahradí náhodou jednou Robert lidské pracovníky?

Experti se domnívají, že díky umělé inteligenci (AI) zaznamená Rakousko v roce 2025 dodatečnou produkci v hodnotě zhruba 48 miliard Eur a přidanou hodnotu ve výši zhruba 38 miliard Eur. „Klíčovými vlastnostmi chytré továrny budou viditelnost a konektivita,“ tvrdí Roland Sommer, výkonný ředitel platformy Industry 4.0, kterou v roce 2015 založili s cílem co nejlépe využívat nové technologické digitální inovace a společensky udržitelným způsobem ovlivňovat změnu, kterou jejich zavádění přinese. „Zaměstnanci mají kdykoli přístup k harmonogramům, datům o kvalitě, skladovým záznamům a změnám v poptávce. Jednotlivá oddělení společnosti lze elektronicky snadno propojit a na základě spolupráce se zvyšuje produktivita a efektivita.“

Jakmile ovšem zazní pojem „umělá inteligence“, spousta lidí se vyděsí. Podle jisté studie provedené v Německu má 41 % zaměstnanců obavy, že lidstvo nepřežije nástup umělé inteligence, 25 % se obává, že je inteligentní digitální systémy připraví o práci a 17 % má za to, že je ohroženo jejich soukromí. „Strach, že svět ovládnou roboti či že digitální systémy připraví lidstvo o práci, je založen na nejistotě ze všeho nového, což provází v podstatě veškerou inovaci,“ píše německý podnikatel a expert německé sociální demokracie pro střední podnikání Harald Christ v komentáři pro list Handelsblatt. „Když vynalezli železnici, měli tehdejší experti za to, že při rychlostech převyšujících 30 km/h hrozí lidem duševní poruchy. Dokonce i auta se zpočátku setkávala s nepřátelstvím. Na konci 19. století vyděšení lidé rozkopávali silnice nebo přes ně natahovali dráty, aby zamezili rozvoji těchto motorových kočárů.“ Ovšem viděno zpětně žádný vynález dosud nevedl ke katastrofě, nezhoršil kvalitu našeho života a nevedl ani k masové nezaměstnanosti. Abychom toho ovšem z právě probíhajících změn vytěžili pro lidstvo co nejvíce a nezadělali si na problémy, musíme mít toto téma dobře prozkoumané a promyšlené. „Nejdůležitější je setřít z pojmů digitalizace a umělá inteligence určitý negativní nános a naučit se vnímat tento posun jako příležitost a pomoc,“ tvrdí vídeňská pracovní psycholožka Bettina Wegleiterová. „Umělá inteligence by v ideálním případě měla převzít rutinní činnosti, které se nikomu nechce dělat: organizování, komerční záležitosti, kontroly čísel a podobně. Lidé se tak osvobodí pro mnohem efektivnější a kvalifikovanější práci v rámci organizace. Nicméně ano, samozřejmě vám v tomto ohledu nezbyde než plavat s proudem. Pokud se k tomuto trendu nepřipojíte, dříve nebo později ztratíte kontakt.“ Tato myšlenka koresponduje i s názorem Guida Zimmermana, hlavního ekonoma Landesbank Baden-Württemberg (LBBW): „Největší problém nebude ten, že by nám měla práce dojít, ale že se změní její charakter, a proto je důležité včas tomu přizpůsobit naše chování.“

 

Největší změny můžeme očekávat především v sektoru technologií, médií a telekomunikace nebo v odvětví finančních technologií. Již dnes značnou část investičního poradenství pro koncové klienty zajišťují robo-poradci, kteří na základě algoritmů vypočítávají nejvhodnější způsob investice z hlediska doby trvání, hodnoty portfolia a míry akceptovatelnosti rizika, a investice pak také automaticky zadávají. Podobně se umělá inteligence prosazuje například u složitých právních případů, v oblasti akvizice lidských zdrojů a online zákaznických služeb. Online prodejce Zalando zavedením algoritmů ušetřil výdaje na 250 marketingových specialistů. A například Čínská obchodní banka, která kdysi v zákaznických službách zaměstnávala na 7 000 pracovníků, dnes využívá jediného robota, který každodenně automaticky vyřídí na dva miliony komunikačních případů.

Do našeho pracovního světa vstoupily počítačové programy už dávno, namátkou Datev (softwarový cloud pro daňové konzultanty, auditory a advokáty), Ross (soudní asistenční systém), Amelia (otázky a odpovědi v zákaznických službách), Xander (rozpoznávání emocí u lidí), nebo třeba Cogito, který dokáže studovat lidské chování, posuzovat emoce a dát najevo zaměstnancům call center, že začínají být netrpěliví a nevlídní. A třeba takoví Siri od Apple, Alexa od Amazonu a Home od Googlu nám to dokáží v budoucnu pěkně vytmavit. Dost strašidelné.

Studie OECD publikovaná v roce 2018 dospěla k závěru, že v rozvinutých zemích postihne automatizace každé druhé pracovní místo. V současnosti je plných 14 % pracovních míst „vysoce automatizovatelných“, což také znamená jejich ohrožení. Ve Spojených státech je podle podrobné studie ekonoma Carla Benedikta Freye a počítačového vědce Michaela Osborna toto procento ještě vyšší. Nástroj, který taktéž vznikl na půdě OECD, nyní pomáhá zaměstnancům předpovědět, jaké riziko hrozí právě jejich pracovnímu místu. Úvodní test věští nejčernější budoucnost copywriterům a novinářům. To se máme na co těšit!

 

„Vývoj nelze zastavit, ovšem mají-li se lidé podělit o svou práci se stroji ke svému prospěchu, bude třeba kvalitní podpora,“ vysvětluje Christian Blind. Tento psycholog působící v Salzburgu se dlouhodobě zabývá problematikou intelektuální práce asistované umělou inteligencí a jejího vlivu na každodenní kancelářskou práci. „Není dost dobře možné dát Alexe facku a čekat, co se stane. Při zavádění technologií imitujících lidskou práci musíme využívat nástroje umožňující vhodnou míru postupné inovace tak, aby ji člověk pochopil a cítil se s tím v souladu.“ Určité standardy jako třeba ISO 14915 a DIN EN ISO 13407 by měly standardizovat použitelnost a uživatelskou přívětivost nového softwaru. „Protože většina lidí zkrátka nezná veškeré informace o tom, co nezná vůbec,“ uzavírá Blind.

Klíčová otázka nakonec zní: jaký vliv má umělá inteligence na fyzickou podobu pracovišť? Ve Švýcarsku se přesně touto otázkou intenzivně zabývají studenti na středních školách i na univerzitách. „Pokud se na toto téma nezaměříme, velmi snadno z něj další generace dostane strach a odmítne ho,“ tvrdí Sibylla Amstutzová, profesorka technologie a architektury a vedoucí výzkumné skupiny architektury a interiérové architektury na Univerzitě aplikovaných věd a umění v Lucernu. „Proto se také snažíme vzdělávat studenty tak, aby do své práce přirozeně začleňovali nové technologie. Náš výzkum se týká praktické využitelnosti a nabízíme také poradenství společnostem v oblasti procesů managementu změn a implementace Scrum, nových technologií a umělé inteligence.“

 

Nejdůležitější závěr z našich společných workshopů: „V souvislosti s nárůstem digitalizace vnímáme touhu po utváření fyzicky, hapticky, uchopitelně a emočně oslovujících prostorů – tedy zcela opačnou tendenci rozvoje digitálního, umělého a virtuálního světa,“ tvrdí Amstutzová. „Individuální pracovní prostor, jak ho známe, začíná být čím dále více zatlačován do pozadí. V budoucnu dokonce ztratí na důležitosti i klasické konferenční místnosti s politikou čistého pracovního stolu. Místo toho vzniknou nové kolektivní a komunikační prostory, které podobně jako u metody Scrum umožní zanechávat po sobě projektově orientované stopy na pracovním stole, na stěnách, v místnostech obecně. Jedná se o otázku prostorů mezilidského kontaktu – veškerou emocionální a fyzickou přítomnost.“

 

Profesorka k tomu má hezkou anekdotu: v počátcích projektů, kterých se v rámci digitální změny účastnila, její mladší kolegové požadovali spíše jasnější barvy, přírodnější materiály a obecně útulnější pracovní prostředí než jejich starší kolegové, kteří ve firmách pracovali delší dobu, ovšem s novými technologiemi přicházeli do kontaktu méně. „Během jednoho našeho projektu se dokonce dal dohromady tým velmi mladých pracovníků, kteří každý den procházeli kanceláře a společně se starali o rostliny. To nám na úsvitu věku umělé inteligence přece jen skýtá jakousi naději, ne?“

 

Wojciech Czaja

Odebírejte náš časopis!

S naším časopisem budete mít pořád přehled.