ČASOPIS CONTACT #32 - Časopis - O nás - Concept Wiesner-Hager
back

Od pevného počítače do cloudu Nadchází konec klasické kanceláře?

ČASOPIS CONTACT #32

Pracovat, kde a kdy chci, anebo mít raději přidělený pracovní stůl v kanceláři? Názory na tuto otázku se liší. Jedna věc je však jistá. Nacházíme se uprostřed rychlého procesu digitální změny. Vzdálená práce čím dále častěji zakořeňuje ve firmách a přináší zaměstnancům svobodu v nejrůznějších ohledech, zatímco tradiční kancelář prospívá z hlediska společenského života a produktivity. Řešení, jak tomu často bývá, spočívá v nalezení zlatého středu.

Vzrůstající důležitost vzdálené práce.

Za chvíli bude sedm hodin ráno. Spouští se budík. Stejně jako každý den. Ještě v polospánku si vyčistíme zuby, nasnídáme se a nastoupíme do auta. Stejná cesta do práce, stejný pracovní den. Stejná hodina – stejné nástupiště. Nic vzrušujícího, nic osvěžujícího.

 

Takové ráno i dnes zažívá spousta lidí. Každodenní cestování do tradiční kanceláře se v nás za všechny ty roky pevně zakořenilo. Teprve nedávno se zažité struktury začaly pozvolna drolit, a koronavirová krize k tomu značně přispívá. Klíčovým pojmem je tu vzdálená práce. Práce z domova, mobilní či hybridní možnosti práce se z ničeho nic staly pro mnoho lidí novou realitou. Někdo to považuje za přechodné období, jiní za zrod nového světa. Těžko ovšem popírat, že se právě nacházíme uprostřed procesu změny poháněného pokročilou digitalizací. Míra takové změny závisí na konkrétním odvětví a konkrétní firmě.

 

Především práce z domova se stala široce využívaným nástrojem sociálního distancování v průběhu koronavirové krize. I díky tomu se značně prohloubila diskuze o dlouhodobém přechodu na práci z domova. Podporovatelé takového řešení si dovedou představit, jak se jejich pracovní úkony odehrávají mezi čtyřmi stěnami jejich domova. Návštěva kanceláře by se podle nich měla odehrávat jen kvůli výjimečným akcím, například schůzkám týmu. Častá námitka se však týká ztráty sociální interakce. Mnoho lidí si uvědomilo, co jim během týdnů a měsíců lockdownu chybělo nejvíce: je to kontakt s kolegy. V tomto ohledu se také často kritizuje omezená výměna myšlenek a nápadů, ke kterým dochází při spolupráci ve stejném prostoru, protože kreativita a inovace vyžadují společenskou interakci.

 

Vzdálená práce není to samé jako práce z domova.

Budeme se tedy i po překonání koronavirové krize opět každý den kodrcat do kanceláře? Nikoliv, tvrdí propagátoři hybridní a mobilní práce. Mnozí z nich nevidí svůj pracovní svět ani v kanceláři ani ve svém domácím prostředí. Chtějí se zkrátka rozhodnout sami, kdy, a především kde, budou pracovat. Hlavně příslušníci generace Z stále častěji vidí v možnosti volné a vzdálené práce hlavní benefit. Tento trend se například projevuje v rozložení kanceláře v nějakém dovolenkovém prostředí. Takový nový model dostal název „workation“ – jde o kombinaci práce (work) a dovolené (vacation). Pracuje se zkrátka na místech, kam ostatní jezdí na dovolenou. V našich zeměpisných šířkách je to například Dauhá, Kapské Město, Mallorca nebo Řecko, které mají oproti Evropě minimální časový posun. Abyste si užili zážitek uvolněné kombinace práce a dovolené, nemusíte jezdit tak daleko. Vždyť i pobyt u nedalekého jezera či na horách může být vítaným vytržením z každodenní pracovní rutiny. Model kombinace práce a dovolené představuje atraktivní řešení především pro digitální nomády, avšak neobejdete se při něm bez spousty plánování a disciplíny. Slunce, moře a pláž vás mohou snadno odvést od pracovního stolu. Podceňovat bychom neměli ani náklady na ubytování a pracovní prostor, především chcete-li to takto praktikovat dlouhodobě. Zvolíte-li si exotičtější prostředí – třeba Bali, které je v této chvíli pravděpodobně nejpopulárnější destinací pro práci v exotice – může pro vás představovat problém také časový posun.

 

Důvod číslo jedna, proč mnoho lidí vzdálenou práci propaguje, bývá často dlouhé a otravné dojíždění. Lidé, kteří stojí o setkávání se s kolegy, ale potřebují klidné místo pro práci, mohou nalézt řešení v tzv. satelitních kancelářích či coworkingových prostorech. Jedná se o plně vybavené pracovní prostory sloužící coby doplněk hlavní firemní kanceláře. Nacházejí se mimo pulzující centra měst, díky čemuž se vyhnete prodírání se ucpanými ulicemi. Další výhoda: stejně jako v hlavní kanceláři máte k dispozici vybavení jako rychlý internet či ergonomické kancelářské židle.

 

Nový pohled na kancelář.

Kromě skvělých výhod vzdálené práce nesmíme zapomenout na klíčovou věc. Pro obchodní úspěch je naprosto nezbytná kvalitní spolupráce. Především v kreativním sektoru, který je založen na hledání nových myšlenek a inovací, je právě spolupráce klíčovou kompetencí, a kancelář tak musí nést funkci především prostoru pro setkávání. Nové typy řešení prostoru zajišťují, že pracovat můžeme také jinak než klasicky u pracovního stolu. Otevřené, avšak prostorově kompaktní coworkingové jednotky se ideálně hodí k týmové a projektové práci a kreativnímu rozvoji myšlenek. Možnosti kreativního řešení při zavádění takového konceptu jsou neuvěřitelně široké: kreativní prostory, knihovny, pracovní kavárny, komunikační ostrůvky, týmové kanceláře, relaxační zóny či zahrady pro aktivity jsou jen několik příkladů prostorů podporujících spolupráci. V takovém prostoru se mohou pohybovat také externí účastníci projektů či freelanceři. Společenské prostory doplňují tiché místnosti určené pro koncentrovanou práci. Z klasických komunikačních prostor se stávají místa pro hybridní schůzky. Díky moderní konferenční technologii lze ke schůzkám přizvat partnery i virtuálně. V takových nových typech prostorů může také probíhat práce založená na aktivitě. Cílem je vytvářet začleňující řešení založená na tvarování prostoru a atraktivním interiéru v závislosti na konkrétním pracovním úkolu.

 

Budoucnost nepřinese žádné univerzální řešení podoby kanceláře. Ta je vždy výsledkem firemní kultury, sledu pracovních procesů a nastavených firemních cílů. Především je však také výsledkem osobního přístupu. Pro leckoho z nás znamená zvonící budík a každodenní cesta do práce příjemnou životní kotvu, která našemu životu dodává strukturu a řád. Pro jiné však neexistuje horší představa než neměnnost každodenního stereotypu.

Jedno téma – dva názory. Vzdálená práce, nebo práce v kanceláři?

 

Michael Friedrich:

Když jsem před rokem začal pracovat v GitLab, působila práce z domova jako cosi nezvyklého. Ještě před vypuknutím pandemie jsem se pro takový způsob práce rozhodl, připadalo mi to jako dobrodružství. Chci pracovat v mezinárodním prostředí, abych mohl objevovat svět. Narodil jsem se v Linci a už několik let žiji v Norimberku. Mám rád život blízko přírody, ale nechci se nijak odpojovat od světa. A přesně to mi moje práce nabízí. Ve firmě GitLab, která vytváří platformu pro vývojáře, pracuji jako Developer Evangelist. Pomáhám naší komunitě využívat GitLab a ukazuji jim, jak jej lze integrovat do jiných technologií. Píšu příspěvky na blog, organizuji workshopy a diskuze při mezinárodních akcích. Můj zaměstnavatel nemá žádnou stálou hlavní kancelář, zaměstnává zhruba 1 300 lidí v 66 zemích celého světa a vzdálená práce tvoří součást jeho DNA. Taková neustále se na sebe nabalující zkušenost mě od počátku zajímala a rozhodně nejsem zklamán.

 

Mám-li být skutečně produktivní, potřebuji jasně oddělit svůj soukromý a pracovní život, a to i z hlediska prostoru. Ve své pracovně jsem si vytvořil příjemnou pracovní atmosféru. Mám výškově nastavitelný pracovní stůl, ergonomickou židli, dobře řešené osvětlení a špičkové technické vybavení zahrnující webkameru a velký monitor. Výhodou kanceláře v domácím prostředí je to, že se můžete obklopovat podle libosti svými osobními věcmi. V mém případě je to nyní souprava Star Wars od Lega, která je vidět také v pozadí při videokonferencích.

 

Na mé práci se mi především líbí možnost pracovat asynchronně. Protože mí mezinárodní kolegové pracují v různých časových zónách, využíváme nástroje značně usnadňující práci v různých denních dobách. Všechno si zaznamenáváme – každou myšlenku, každou schůzku, každé rozhodnutí. Díky tomu je komunikace více založená na faktech. Nikdo se nemusí otravovat na nekonečných videokonferencích – všechno už je písemně připraveno a schůzka se nahrává. Mohou se rozhodnout sám, zda se chci zúčastnit osobně, podívat se na záznam nebo schůzku ignorovat. Krátce řečeno: jsem svůj vlastní manažer.

 

Osobní kontakt s kolegy zajišťujeme při chatech u kávy. Pravidelně také dostáváme den volna určený pro trávení času s přáteli a rodinou, protože firma si uvědomuje nebezpečí rozostření hranic mezi pracovním a osobním životem. Nedávno jsem se díky našemu botu #donot-be-strangers náhodně propojujícího kolegy seznámil s Carlosem.  Až pandemie skončí, moc rád bych ho navštívil v Mexico City. Pochopitelně i mně chybí skutečné sociální kontakty a setkávání se tváří tvář s vývojáři softwaru a jinými kolegy. Moc se na tato analogová setkání těším, ovšem vzdálenou práci v tomto okamžiku pro sebe považuji za nejvhodnější řešení.

 

Michael Friedrich je Developer Evangelist v GitLab a pracuje jedině z domova.

 

 

 Carsten Baumgarth:

Od počátku koronavirové krize sociální média, posty na LinkedIn a diskuse na Clubhouse přetékají oslavováním práce z domova – práce je samostatná, přináší méně stresu a vyšší produktivitu; to je jen několik z celé řady zaznívajících argumentů, které lze jen těžko empiricky dokazovat.

 

Může to tak být, ale také nemusí!

Po osmitýdenní pracovní zkušenosti v domácí kanceláři mezi březnem a dubnem 2020 jsem se coby vědec moc rád zase vrátil do své kanceláře na univerzitě, samozřejmě v souladu se všemi květnovými opatřeními. Mám tam svůj klid, vybavení a plně funkční studio pro schůzky po ZOOMU s kvalitním osvětlením, zvukem a kamerou, k tomu svoji knihovnu, malou výzkumnou laboratoř (B*lab s monitorováním pohybu očí, robotickými nástroji apod.), na stěně visí mé oblíbené obrazy. Jistě, mohl bych vyučovat, vyřizovat dokumenty nebo provádět určitou část výzkumu z domova. Jenže nechci. Půlhodinová procházka do kanceláře mi poskytuje alespoň nějaký pohyb, když už jsou posilovny a tělocvičny zavřené. Moje oblíbená kancelář a prostředí laboratoře s veškerým vybavením mě inspiruje a nakopává mou produktivitu. Prostorové oddělení domova a kanceláře mi umožňuje rozvrhnout pracovní a volný čas, jakkoliv ani ve volném čase nedokážu přestat myslet na své výzkumné úkoly, i když zrovna toto nepovažuji za práci či nějaké omezení.

Sám jsem už před lockdownem nepracoval pouze v kanceláři, ale také v kavárnách, parku, při návštěvě firem, v hotelích, doma, ve vlaku apod. Nacházím se ve velmi privilegované pozici, kdy si téměř vždy mohou sám rozhodnout, kdy a kde budu pracovat a na co se zaměřím. Proto neustále vyhledávám místa a kontexty, které mi nejlépe vyhovují, a velmi často je tím místem má kancelář na univerzitě. Na tom se nic nezmění ani v době po pandemii.

Jediná věc, kterou si nedovedu představit a kterou bych u mého týmu, kolegů a studentů nerad viděl, je zavedení práce z domova coby jediné možnosti. Vždyť takový „pracovní život“ bez skutečné lidské interakce musí být osamělý, neinspirativní, nudný a frustrující.

Doufám, že pandemie bude brzy za námi, že nebudeme pojímat debatu o práci v kanceláři versus práci z domova příliš dogmaticky a že se budeme moci flexibilně rozhodovat, kde budeme pracovat. Velmi však prosím o co největší možnosti pro setkávání tváří v tvář!

 

Prof. Baumgarth je profesorem managementu značky na HWR Berlin (www.cbaumgarth.net) a od nástupu pandemie má také na starosti instagramový vědecký panel „Brückenbau Marke – Wissenschaft trifft Praxis“ (Spojujeme vědu a praxi budování značky) (https://www.instagram.com/prof.baumgarth).

 

©Shutterstock